„Bez minulosti, není přítomnost!“ tvrdí opatovická kronikářka

Ilustrační foto
Autor: stock.xchng

Paní Pospíšilová, můžete se nám blíže přestavit? Zejména mladší ročníky Vás nemusí znát.

Vystudovala jsem pedagogickou školu a pro nedostatek učitelek pro mateřské školy jsem už od 17 let nastoupila k dětem do školky. S dětmi jsem pracovala až do důchodu – 42 let a nikdy jsem toho nelitovala. Mimo to jsem ještě vedla školáky v historicko-vlastivědném oddíle při Pionýrské skupině Základní školy do r. 1990 – poslední soubor Malohanáček, ročník 1976.

Jste opatovickou rodačkou anebo jste se do města přistěhovala?

Jsem rodačka Velkých Opatovic, stejně jako byli moji rodiče a můj manžel. Náš první předek se narodil v roce 1540. Od historičky pí Gebriely Maršálkové máme už z r. 1951 první nejstarší rodokmen rodu Lacinů.

Od kdy píšete kroniku města a jak se vůbec píše taková kronika? Jsou nějaké náležitosti, které musí být při psaní kroniky dodržovány?

V roce 1989 mě požádal předseda MěNV p. Miloslav Krejčíř, abych začala psát kroniku města. Souhlasila jsem a kronikářkou jsem od 1. 1. 1989 s dopsáním roku 1988. Protože jsem vyrůstala v rodině, kde předkové a písmáci měli úctu k historii i přítomnosti, bylo pro mne pouhé slovo „kronikářka města“ něčím vzácným. Psát kroniku není jednoduché. Prošla jsem různými školeními. Ale bez pomoci Městského úřadu, podniků – šamotky, zemědělců a ostatních spolků, co jsou ve městě, bych nemohla psát. Musím je všechny oslovit a požádat o důležité podklady k zápisu do kroniky. Jsem jim za to velmi vděčná. Zprávy musí být pravdivé a výstižné, aby odkaz budoucím pokolením byl zachován.

Máte nějaký vzkaz, který byste chtěla čtenářům sdělit?

Nejen věrným čtenářům, ale i ostatním bych chtěla říct, že mne vždy potěší, když projeví zájem o to, co se u nás stalo dříve i nyní. Není to lehké, každý nemá vztah k historii, ale ta je a bude stále s námi „Bez minulosti, není přítomnost!“

Článek byl se souhlasem vydavatele převzat ze Zpravodaje města Velké Opatovice. Titulek je redakční.