Tradice předávaná po generace. V Boskovicích vzniklo kulturní centrum se skutečným knihařským srdcem

Ilustrační foto
Autor: Boskovický zpravodaj, Ar...

Letos převzala rodina Oujeských Cenu města Boskovice za výjimečný počin v oblasti kultury. Díky jejich úsilí se historická Sýpka proměnila v živé kulturní centrum, které hostí koncerty, besedy, výstavy i knihařské dílny. Rok 2026 je pro rodinu významný také dvěma výročími – letos uplyne 90 let od založení rodinné knihařské tradice a Sýpka slaví 200 let od svého postavení.

Co pro vás Cena za kulturu znamená?

Jak jste zprávu o ceně přijali? Marek Oujeský (MO): Bylo to pro nás velké překvapení. Boskovice jsou kulturním městem a vzniká tady spousta krásných projektů. O to víc nás potěšilo, že si někdo všiml i naší práce. Bereme to jako poděkování za uplynulé roky i motivaci pokračovat dál.

Čím se podle vás Sýpka odlišuje od ostatních kulturních míst ve městě?

Ladislav Oujeský (LO): Sýpka není jen kulturní prostor. Především je to místo, kde se stále věnujeme knihařskému řemeslu. Pořádáme dílny pro školy i veřejnost, máme zde kavárnu SÝPKAfé a obchůdek s výrobky z naší dílny. Už když jsme tu byli poprvé, hned nás napadlo, že by byla škoda nevyužít její jedinečnou atmosféru také pro kulturní akce. Snažíme se, aby se u nás lidé cítili jako doma. Mnozí se pravidelně vracejí a noví návštěvníci často říkají, že na ně dýchne atmosféra první republiky. Ten dům má prostě své genius loci a na každého zapůsobí.

Podle čeho vybíráte kulturní program?

MO: Protože jsme obklopeni sousedy, pořádáme hlavně komornější koncerty. Nejčastěji zveme písničkáře nebo folkové muzikanty, ale nechybí ani divadla, besedy či programy pro rodiny s dětmi. Chceme, aby byl program pestrý, ale zároveň odpovídal charakteru tohoto místa.

Které akce mají u návštěvníků největší úspěch?

LO: Když vystupuje známější kapela, přijedou k nám lidé z širšího okolí, u místních kapel bývá návštěvnost komornější.

Začali jsme zde pořádat besedy v rámci České křesťanské akademie a největší účast v Sýpce měla beseda s farářem Ladislavem Heryánem, kam přišlo téměř dvě stě lidí. Akce jsou vždy různorodé, ale nechceme zde mít nic, co by nám nebylo blízké.

Letošní rok je pro vás specifický, slavíte hned dvě významná výročí. Začněme rodinnou tradicí.

LO: Připomínáme si 90 let od založení knihařské dílny naším dědečkem Bohumilem Oujeským. K této příležitosti jsme uspořádali výstavu jeho obrazů i historických knihařských nástrojů. Máme tu například šídla, která používal pradědeček, dědeček i náš táta Ladislav. Když jsem natáčel pro Paměť národa, podařilo se mi získat šídlo, se kterým náš pradědeček, švec na Bělé, šil boty. Po jeho smrti byla dílna zlikvidována a pan Komárek, se kterým jsem natáčel, šel tehdy jako malý kluk okolo. Šídlo si vzal domů a používal ho celý život. Nakonec mi ho daroval se slovy, že pro mě bude mít mnohem větší hodnotu než pro něj. Zajímavé je, že když jsme pátrali v historii, zjistili jsme, že dědeček si svou první dílnu otevřel v roce 1936 jen několik desítek metrů od dnešní Sýpky. Po téměř devadesáti letech jsme se tak vlastně vrátili téměř na místo, kde náš rodinný příběh začal.

Jak se rodinná knihařská tradice vyvíjela dál?

LO: Děda svou dílnu během let několikrát stěhoval po Boskovicích, mimo jiné i do prostor dnešního turistického informačního centra. Za komunismu byly dědovy stroje znárodněny a děda na nich pracoval pod komunálním podnikem. Od roku 1961 s ním v dílně začal pracovat i náš otec a postupně knihařské řemeslo převzal. Po sametové revoluci si založil vlastní živnost a dílnu přestěhoval k nám domů. Jako děti jsme mu museli pomáhat a tehdy nás to moc nebavilo. Ke knihařině jsme se na konci devadesátých let vrátili, ale vydali se jinou cestou než táta. Místo oprav knih jsme začali vyrábět originální diáře, fotoalba, zápisníky a další výrobky z ručního papíru, plátna nebo kůže.

A druhé výročí patří samotné Sýpce.

MO: Dlouho jsme si mysleli, že pochází z konce 18. století.

Díky bádání Milana Sivery jsme ale zjistili, že původní sýpka, která stála na místě dnešní jízdárny, shořela při velkém požáru Boskovic v roce 1823. Z textu z olomouckého archivu jsme se dozvěděli, že nová sýpka byla postavena v letech 1824–1826 kousek od Zemské vychovatelny, tedy zde na ulici Sadová. To znamená, že letos má Sýpka dvousté výročí.

Jak jste přistoupili k rekonstrukci objektu, museli jste něco zásadně měnit?

LO: Když jsme sýpku v roce 2020 kupovali, nebyla to ruina.

Po roce 1948, kdy došlo ke znárodnění, stejně jako mnoho dalších podobných staveb i boskovická sýpka postupně chátrala. Po restituci ji rodina stavitele Františka Slámy prodala Tadeuszi Wilkovi s tím, že ji nezbourá. Pan Wilk ji zachránil a provozoval v ní bazar. Opravil střechu, krovy, fasádu i okna, takže ty nejzásadnější opravy byly hotovy.

MO: Přesto nás čekalo ještě hodně práce. Vybudovali jsme sociální zázemí, zavedli plyn, topení i elektřinu, opravili omítky a podlahy a nechali repasovat původní dvě stě let stará vstupní vrata. Rekonstrukce ale zdaleka není u konce. Do budoucna bychom chtěli budovu zateplit, protože v zimě je tu velká zima a v létě naopak horko.

Na další obnovy Sýpky jste spustili také veřejnou sbírku na platformě Donio. Na co by měly získané prostředky posloužit?

LO: Především na dokončení vytápění přízemí, aby bylo možné pořádat dílny a kulturní akce po celý rok. Pomohly by nám také s provozem domu a dalším rozvojem. Řemeslo nás živí, ale financovat z něj provoz tak velkého historického objektu je velmi náročné. Budeme rádi za každou podporu, která nám pomůže pokračovat v tom, co děláme.

Tak velký prostor a tolik akcí. Kdo se stará o provoz Sýpky?

LO: Za provozem Sýpky a pořádání akcí stojí naše dvě rodiny a na tom si vlastně zakládáme. Děti nám pomáhají v kavárně, s workshopy i s prodejem zboží na trzích. Naše ženy přes den pracují ve svých zaměstnáních, po práci připravují domácí výrobky do kavárny, kde večer prodávají. A velkou oporou a pomocnicí je naše maminka, která i ve svých sedmdesátiosmi letech pro nás stále šije naše zápisníky. Většinu věcí si děláme sami, jen při větších akcích nám vypomáhají skauti. Právě díky tomu si Sýpka zachovává rodinnou atmosféru. Chceme, aby se u nás návštěvníci cítili spíš jako na návštěvě u přátel než v běžném kulturním prostoru.

V Sýpce pořádáte také knihařské dílny. Co v nich lidé zažijí?

LO: Program připravujeme pro mateřské, základní i střední školy, ale pořádáme také dílny pro veřejnost a rodiny. Vyprávíme příběh naší rodiny i samotné Sýpky, představujeme knihařské řemeslo a ukazujeme nástroje i celý proces výroby knihy. Účastníci si pak projdou čtyři stanoviště a odnesou si vlastnoručně vyrobené výrobky. Na závěr je čeká hudební překvapení v podobě jarmareční písně. V programu máme i zkrácené komentované prohlídky.

Co návštěvníky čeká v nejbližších měsících?

MO: Na podzim připravujeme například koncert Szidi Tobias, besedu s Pavlem Hoškem v rámci Křesťanské akademie nebo loutkové divadlo pro rodiny s dětmi. Letošní advent bude o něco skromnější než v minulých letech. Získali jsme totiž nové možnosti prodeje našich výrobků na adventních trzích v Brně, takže musíme více času věnovat samotné výrobě a prodeji. O to bohatší program bychom ale rádi připravili zase od začátku příštího roku. Aktuální informace vždy najdete na našem webu https://knizecky.cz/ a samozřejmě na našem Facebooku a Instagramu.

Jaké jsou vaše plány do budoucna?

MO: Především bychom si přáli, aby Sýpka zůstala živým místem. Organizování kulturních akcí nás naplňuje, ale zároveň bere hodně času. Hledáme cestu, jak skloubit naši práci s kulturním programem. Největší radost máme, když se lidé vracejí a odcházejí s pocitem, že u nás prožili příjemný večer. Pokud se nám bude dařit vytvářet místo, kam se lidé budou rádi vracet, budeme spokojení.

_{Článek byl převzatý se souhlasem  Boskovického Zpravodaje. Titulek je redakční}