Znáte dobře historii města Olešnice? Přečtěte si o jejím vzniku

Ilustrační foto
Autor: RegionálníPortály.cz

Deset let po třicetileté válce (1658), kdy nebyl zrovna přívětivým majitelem Olešnice Ferdinand Leopold, hrabě z Náchodu, došlo ke sporu s farářem Voscíniusem o Kněževes, jenž od nepaměti patřila olešnickým farářům jako dar královny Kunhuty za pokřtění syna Ješka. Hrabě sice po dvaceti letech spor prohrál, ale velice faráři, který farnost spravoval z Kunštátu, škodil. V roce 1663 byla v Olešnici založena kaplanem Felklem farní matrika, a proto jsou již data a údaje věrohodné – co je psáno… Od 12. května 1668 byla římskokatolická fara obsazena vlastním knězem Janem Františkem Maderem - Němcem ze Svitav. Také je známo jméno prvního učitele, kterým byl od roku 1674 Tomáš Vrbálek. Ovšem škola nebyla taková, jakou známe dnes. Měla jednu třídu s dvaceti místy k sezení. Povinná školní docházka byla uzákoněna na konci 18. století a roku 1799 došlo ke stavbě „nové“ školy nad masnými krámy – naproti radnice. Do školy se dvaceti lavicemi se vcházelo směrem od kostela.

V roce 1678 koupil celé panství Jan Nepomuk z Lamberka a tři generace těchto hrabat se o Olešnici asi dobře staraly. Víme, že Karel Benedikt dal kolem roku 1700 na místě zpustlého dvoru Černohausova postavit zámeček Lamberk a snížil olešnickým robotu. V roce 1725 byl na Moravské straně na místě zbořené kaple postaven nákladem vrchnosti – tedy Lamberků – kostel svatého Mikuláše.

Na jeho stavbu byly použity i kameny z bývalé českobratrské modlitebny. V té době byla totiž jediná uznávaná víra katolická. Jestli tomu tak opravdu bylo, těžko říci, ale tajných protestantů bylo víc. Mezi nejvýznamnější patřil Řehoř-Jiří Jakubec, krejčí a učitel v Prosetíně, který kolem sebe shromažďoval nekatolíky. Docházelo k různým sporům i zatčením, soudům a vězněni byli bratři Pelíškové, Člupek, Jakubec a Weiner. Jakubec sepsal po propuštění z vězení petici, nechal si ji ve Vídni přeložit do latiny a potom s ní šel k císaři Josefu II. Říká se, že ho sám císař přijal a také na základě této petice vydal 13. října 1781 toletanční patent, jenž legálně umožňoval vyznání augšpurské(luterské), helvetské a řeckopravoslavné víry. Dalším císařovým nařízením bylo zrušit hřbitovy, které byly uprostřed měst. Do té doby k farnímu kostelu na hřbitov přináležely: Olešnice městská strana, Kněžoves, Cerhof, Austup. Na hřbitov na Moravské straně se pochovávali: Moravská strana, Kčenov a Lhota.

Při válkách o Slezsko, za vlády Marie Terezie, Olešnici a přilehlé obce opět sužovali vojáci – tentokrát Sasové. Největší bitva v okolí se odehrála nedaleko Ústupu, kdy byli v květnu 1742 prozrazeni rakouským rejtarům a ti je, ač byli sami ve velkém oslabení, v noci přepadli. Padlo 120 vojáků a 4 důstojníci, zraněno bylo 23 mužů a zajato téměř 250 dalších. U hromadného hrobu byla postavena Boží muka, která byla v polovině 19. století přesunuta na dnešní místo na vrchol kopce.

Olešnice měla od nepaměti hrdelní právo a popravní místo bylo dříve na pastvisku, později porostlé lesem a nyní je tam opět holina zvaná Skalky. Tomu místu i s popravčím kamenem se říkalo Na spravedlnosti. Je-li tam kámen ještě teď, nevím nenašla jsem ho. Ještě v roce 1729 byly k olešnickému hrdelnímu právu přiděleny Letovice a 45 obcí panství letovického, křetínského a borotínského, dále Pivonice, Lesoňovice a Kobylnice. V každém případě za panování Marie Terezie nastaly v soudnictví velkézměny a trestání a soudnictví přešlo kolem roku 1750 na státní správu.

V roce 1759 došlo k definitivnímu spojení obou Olešnic (dnes by se řeklo po vzájemné dohodě), kdy už se ani účty nevedly odděleně. Jen sousedé z Moravské strany si vymínili pást dobytek na Rovních. V čele městečka byl primátor, půlmistr a radní. Majiteli celého panství byli kunštátští Honrichsové. V roce 1772 měla Olešnice 1119 obyvatel a roku 1790 již 1370 obyvatel žijících ve 236 domech.

Pokračování příště. Podle Pamětní knihy městečka Olešnice a Dějiny městečka Olešnice od Josefa Višinky a dále Město Olešnice Kapitoly z historie od PaedDr. Zdeňka Peši zpracovala Ivana Kozlová.

Článek byl převzat se souhlasem vydavatele ze zpravodaje města Olešnice. Titulek je redakční.