V rámci oslav 130 let ochotnického divadla Velké Opatovice si připomeneme Františka Prossera

Ilustrační foto
Autor: FreeImages

U příležitosti oslav 130 let trvání ochotnického divadla ve Velkých Opatovicích si připomínáme mnohé osobnosti, které se na jeho rozvoji podílely. K nim patří i velkoopatovický rodák František Prosser, od jehož úmrtí uplynulo 31. prosince 2022 už 30 let. Talentovaný a činorodý kumštýř, který po sobě zanechal lidskou i uměleckou stopu.

Z úcty a vděčnosti se projděme jeho životem, jak nám ho ve faktech stručně zaznamenal jeho synovec Milan Šebela.

Na úvod M. Šebela poznamenal: „V životopisu mého strýce jsem vycházel z jeho historických dokumentů, strýcova vyprávění i svých osobních zážitků. V mém dětství byli moji rodiče často velmi pracovně zaneprázdněni a se strýcem jsem prožil mnoho času ať při malování, výrobě fotografií, či hraní hokeje s „hadrákem“ v naší kuchyni. RÁD NA NĚJ VZPOMÍNÁM.“ František Prosser se narodil 4. ledna 1918 ve Velkých Opatovicích. Vyrůstal v chudých poměrech spolu se šesti sourozenci. Otec mu zemřel v jeho šesti letech. Ve svém rodišti chodil do obecné a měšťanské školy.

Přes zjevné výtvarné nadání mu rodinné poměry neumožnily studovat. V letech 1934-1937 se vyučil u tehdejší velkoopatovické firmy Bohumila Maršálka „malířem svérázu“. Začal tam pracovat a později přešel do firmy Richarda Kaderky, kde pokračoval ve stejném řemesle.

V průběhu 2. světové války byl roku 1942 totálně nasazený nejprve v Kuřimi a poté v Německu na ostrově Usedom v Baltském moři, kde se vyvíjely pověstné střely V-1 a V-2. Zde prožil fatální bombardování „spojenců“, při kterém byli spolu s ostatními zasypáni a zasaženi požárem. Naštěstí přežil bez úhony, ale zbylo mu pouze to, co měl na sobě. Děsivé vzpomínky jej trápily ještě dlouho po válce.

Po osvobození Berlína se vrátil domů a po pětiměsíční vojenské službě začal pracovat ve firmě Richarda Kaderky. V roce 1954 přešel do tehdejší „šamotky“, kde pracoval jako dělník u pecí a po studiu večerní průmyslové školy začal pracovat od roku 1965 v technické kanceláři až do odchodu do důchodu.

F. Prosser byl velmi aktivní, měl mnoho koníčků, mimo malování to bylo fotografování a cestování v tehdejších skromných poměrech. Také se naučil sám anglicky a v šamotce při různých příležitostech tlumočil. Podílel se na různých výstavách fotografií a obrazů v tehdejším zámeckém sále. Při ochotnických představeních maloval kulisy a samotné herce maskoval. Jeho nejvěrnějším kamarádem byl Richard Pekař, se kterým hrával při různých příležitostech na housle i na harmoniku. Bylo to např. na svatbách i v hospůdce u Indrů ve Skočově Lhotě. Na housle hrál i v kostele při různých církevních svátcích, pohřbech a svatbách. V pokročilém věku maloval doma na zakázku různé talířky, hrníčky a džbánky, ale i obrazy, a to krajiny, kytice i části Velkých Opatovic. Známý je například obraz staré aleje od zámku ke kostelu, který byl zavěšen v obřadní síni tehdejšího MěNV.

Jako výjimečně nadaný a laskavý člověk udělal pro tehdejší společenský život ve Velkých Opatovicích mnoho dobrého a zanechal po sobě nesmazatelnou stopu. Zemřel dne 31. prosince 1991, čtyři dny před svými 74. narozeninami. Jistě lze souhlasit se slovy jeho synovce: „Myslím, že ho měli lidé rádi, možná zůstal i ve vzpomínkách některých mladších spoluobčanů.“

Článek byl převzat se souhlasem vydavatele ze zpravodaje města Velké Opatovice. Titulek je redakční.