Přečtěte si rozhovor o buskingu s písničkářem Lubynem

Ilustrační foto
Autor: Letovický zpravodaj

34 dní, 67 koncertů, 67 měst a 2700 km vlakem. To je Busking vandr písničkáře Lubyna, vlastním jménem Luboš Strážnický, který pochází z Kladorub a strávil zde i část svého dětství. A právě v Kladorubech vystoupil v červnu tohoto roku na oblíbené akci Knihovna pod stanem, kde zahrál písničky ze své vlastní tvorby a povyprávěl o svém Busking vandru.

Luboši jste písničkář, zřejmě i dobrodruh a jak vy sám o sobě říkáte, jste vcelku normální chlap z Moravy. Věnujete se hudbě jen ve svém volném čase anebo vás i živí?

Nejvíce jsem asi písničkář, dobrodruh jen tak na půl. Ono to spolu i po určité stránce souvisí, tak nechci říkat, že ne, i když si myslím, že dobrodruh je silné slovo. Ale děkuji za toto označení, potěšilo mě.

Písničkářem jsem ve volném čase a snažím se, aby to pro mě bylo stále číslo jedna. Samozřejmě jsou v životě i důležitější věci. Nejlepší je, když to všechno jde ruku v ruce, a to je myslím i můj případ. Nicméně z volného času to zabírá takových devadesát procent. V tom zbylém chodím s kamarády na pivo (smích).

Jaké hudbě se věnujete? A kdo vás k muzice přivedl?

Hraji na kytaru a na ni i skládám a žánrově mám nejblíže k folku. Ale stejně jako všechno, tak i tento žánr prochází vývojem, takže je to jiný folk než před 30 lety. Texty píšu pocitově. Je v nich ledacos.

Muzika mě provází celý život. Mám ji rád a myslím, že si mě našla sama. Nejdříve jen jako posluchače a od 17 let i jako občasného přibrnkálistu samouka na různých oslavách a u táboráků. Ve dvaceti přišla i nějaká ta kapela, ale nikdy to moc dlouho nevydrželo. Neměl jsem kolem sebe hráče, kteří by chtěli muziku dělat naplno a na tom to vždy ztroskotalo. Každý chtěl dělat co nejvíce věcí najednou, cestovat, sportovat nebo podnikat, a to úplně nešlo spojit. Alespoň prvních pár let je potřeba dělat konkrétní věc na maximum, aby se dostavil posun. Pak přišla doba, kdy jsem to vzdal já a nehrál vůbec. Zhruba po deseti letech jsem zase začal a přišlo to naprosto samo. Možná jsem si před tím nevážil toho, co jsem měl, nebo to neviděl a musel jsem ujít kus cesty jinudy, abych pochopil, co mám a co jsem. Tomu se prý říká život (smích).

Můžete čtenářům přiblížit a vysvětlit, co obnáší takzvaný Busking? Je až neuvěřitelné, kolik jste toho za 34 dní během svého Busking vandru stihnul… Busking je anglický název pro pouliční umění. Pouliční umělci jsou tedy buskeři. Jsou to umělci, kteří svá vystoupení předvádí na ulicích, například hudebníci, divadelníci, artisté, no a já jsem v roce 2020 jel právě takové turné po České republice s názvem Busking vandr 2020. Za 34 dní jsem odehrál 67 koncertů, každý v jiném městě, a to právě formou buskingu. Jedno hraní dopoledne, jedno odpoledne a hrál jsem pouze vlastní písničky v délce cca 50 minut, jako klasický koncert. Většinou na náměstí.

Busking je také o svobodě. Někam přijedete a hrajete. V mém případě to bylo trochu víc plánované. Dopředu jsem měl udělaný rozpis kam a kdy jedu. Taky jsem dopředu kontaktoval všechna města a vyřídil si povolení k vystoupení. Je pravda, že to ztratilo trochu punc té svobody, ale bylo to hlavně proto, abych mohl dopředu udělat propagaci. Celé to bylo skrze vlakové spojení tak časově namačkané, že jsem byl i rád, když mi místní informační centrum nebo městský úřad dopředu poradili, kam je nejlepší si jít stoupnout. Někteří udělali mému vystoupení i propagaci na místních webech a plakátech. Všichni, co se na tom podíleli, byli skvělí, ještě jednou moc děkuji.

Jaké jsou reakce lidí, kteří náměstím prochází? Poslouchají vás, hodí mince do klobouku anebo projdou kolem vás s pohledem otočeným na druhou stranu?

Je to různé, přesně jak píšete. Je to podle nálady, jakou člověk, který kolem prochází, zrovna má. Stejně tak je to i se sympatiemi – buď jsou, anebo nejsou. Ulice naštěstí dává velký prostor obejít, neslyšet, nevidět, anebo naopak vidět, slyšet, rozveselit. To je na tom to hezké. Časem na lidech poznáte, jak se cítí, a víte, jak se zachovat.

Drobné do klobouku jsou samozřejmě formou pozitivního ocenění.

Kde jste vlastně spal a umýval se?

Spával jsem pod širákem pod autoplachtou. S sebou jsem měl v batohu sbalenou celou výbavu, od věcí na spaní až po kombo a kytaru. Bágl vážil 20 kg a futrál s kytarou 15 kg.

Prvních sedm dní jsem koupání moc nedal (smích). Naštěstí jsem brzo pochopil, že abych vypadal alespoň trochu důstojně a nesmrděl až za roh, bez pravidelné koupele to nepůjde.

A věřte, že to lidé ocenili (smích).

Prozradíte čtenářům, kolik byla celková utržená částka v klobouku na konci vandru? A byla ta finální částka plusová anebo mínusová?

Jasně, není to nic tajného. Celkem jsem do klobouku vybral cca 12 tisíc a náklady byly kolem 35 tisíc. Cestu jsem měl naplánovanou i do menších měst, a když jste třeba v neděli ráno v nějaké Horní-Dolní, těžko do klobouku něco vyberete. Já to jel jako takové turné, nebylo to pro mě až tak důležité.

Pokud někdo přemýšlí nad tím, že by si to chtěl zkusit nebo to mít jako svůj job a živit se tím, určitě do toho jděte. Ale je to jako se vším, musíte tomu dát vše. A jestli se ptáte, jak začít, prostě vezměte kytaru a běžte si stoupnout na ulici.

Kde si vás lidé mohou poslechnout? Ať už naživo anebo i v rámci sociálních sítí? Naživo je to teď trochu slabší. Letí k nám čáp, tak moc neplánujeme. První hraní, které jsem ale potvrdil, bude 6. října 2022 v Blansku v čajovně a klubu Ulita a to bude právě opět mini koncert s povídáním a promítáním fotek a videa z Buskingu vandru. Tímto bych rád všechny čtenáře co nejsrdečněji pozval na tuto akci.

No a na internetu stačí, když zadáte do vyhledávače Lubyn nebo písničkář Lubyn, a ono vás to už nasměruje. Jsou tam k poslechu nahrávky, je tam spousta fotek z akcí a jsou tam i aktuální informace o vystoupeních.

Děkuji za rozhovor a přeji vám mnoho úspěchů nejen na poli hudebním, ale i v osobním životě.

Také vám děkuji za rozhovor, zdravím všechny čtenáře a budu se těšit se všemi na brzké setkání. Hezký den. Lubyn

Článek byl převzat se souhlasem vydavatele z Letovického zpravodaje. Titulek je redakční.