Na slovíčko s letovickým farářem: Být pouze duchovním nestačí

Ilustrační foto
Autor: che, Wikipedia

Výchovu k dobrým hodnotám včetně víry dnes vidím jako jednu z nejtěžších, ale zároveň nejdůležitějších věcí, říká letovický farář Jiří Brtník, který je mezi svými farníky velmi oblíbený. Čím chtěl jako malý být, jaké jsou jeho denní povinnosti a jaké hodnoty vyznává, se dozvíte v tomto milém povídání. 

Pane faráři, čím jste chtěl jako malý být? Byl jste doma vedený k víře?

Vážená paní redaktorko, milí spoluobčané, děkuji za rozhovor.
Jako malého mě lákala mnohá povolání, od popeláře po horolezce. Ale i „mše“ jsem doma sloužil s lázeňskými oplatky. Chtěl jsem být vším, a vlastně se mi to tak trochu splnilo.K víře jsem byl doma vedený, a jsem za to vděčný!

Odkud jste za námi do Letovic přišel? A jak vás vaši farníci přijali?

Po asi třech místech služby jsem byl rok sbírat zkušenosti a čas na studium v Alsasku. Odtud jsem byl povolán sem. A jak mě přijali? To se musíte zeptat jich. Ale cítím se přijatý velmi hezky.

Je podle vás práce faráře správně interpretována jako zaměstnání? Není to spíše poslání? Být dobrým farářem podle mě znamená být i dobrým psychologem, posluchačem, vypravěčem, manažerem, učitelem, možná i hudebníkem. Co je vám z těchto přídomků nejbližší?

O tomto už jsme trochu mluvili. Je to dohromady zaměstnání i rodina. A poslání je třeba k obojímu. 

A máte pravdu: když jsem přemýšlel o tom, co bych dělal, kdybych se nestal knězem, přemýšlel jsem též o psychologii, protože jsem cítil povolání k práci s lidmi. Být posluchačem je jedno z nejdůležitějších umění. To bych také charakterizoval jako jednu z nejdůležitějších vlastností. Učitelem, vypravěčem a manažerem musí být farář také, ale nesmí to zůstat jen na lidské úrovni, podle lidských kritérií. To naslouchání je třeba totiž na prvním místě Bohu. No a hudební umění je velkou výhodou.

Jak probíhá váš den? V čem spočívají vaše povinnosti?

Prvním úkolem faráře je modlitba. Nejen právě kvůli tomu naslouchání, ale také jako přímluva za všechny obyvatele svěřených farností, tedy také za vás. Ta je rámcem celého mého dne. Dalšími povinnostmi jsou – kromě bohoslužeb a příprav na svátosti – výuka, organizace všech úkolů farnosti včetně hospodaření, komunikace a péče o potřeby farníků. A k tomu někdy přibývají úkoly i na jiných úrovních, než je farnost.

Kdy jako farář odpočíváte? Jaká je vaše oblíbená forma relaxace?

Kněz má většinou místo víkendu některý jiný volný den v týdnu. Já odpočívám dobrým spánkem i hezkými chvílemi strávenými s přáteli, tedy i s farníky. Důležitým relaxem pro mě je také sport a čas v přírodě.

Jak je to v současnosti s dětmi? Vedou je rodiče k víře? Navštěvují hodiny náboženství? Je tato výuka náboženství určena pro všechny děti bez rozdílu anebo je něčím podmíněna?

Výchovu k dobrým hodnotám včetně víry dnes vidím jako jednu z nejtěžších, ale zároveň nejdůležitějších věcí. Rodiče to dnes mají těžší velkým zaneprázdněním svým i svých dětí a roztodivnými hodnotami, které srší z médií. Ono ale mnohdy k dobré výchově víry stačí, když rodiče se svojí rodinou žijí víru v běžném životě, když žijí podle křesťanských hodnot, když se doma modlí a slaví bohoslužby.
Zde v Letovicích do náboženství děti ještě mnozí chodí, ale nevydrží dlouho, protože to oni i mnozí rodiče chápou jen jako zájmový kroužek mezi jinými. Ale náboženství je určené pro kohokoliv, i když je těžištěm římskokatolická tradice. Stejně tak je ale možné se přihlásit do náboženství evangelické tradice.

Jak přijímáte celibát? Nepostesknete si občas, že vaši kolegové, například evangeličtí kněží, si mohou pořídit rodinu? Proč toto není dovoleno i v římskokatolické církvi?

Celibát přijímám vděčně. Protože jsem se pro něj rozhodl, tak stesk necítím. Důvodů pro něj je více. Mezi hlavní patří připodobnění se Ježíšovu způsobu života či zaměření citů, sil a času na Boha a na službu jeho „rodině“.

Jak proběhly Velikonoce pod taktovkou covidu? Jak vůbec tato vlna pandemie zasáhla do veškerých činností spjatých s chodem farnosti?

Minulé Velikonoce byly celkem smutně, letos se všichni alespoň jedné bohoslužby zúčastnit mohli. V omezeních účasti jsem ale viděl výhodu – alespoň pro značnou část věřících – že je to vedlo od někdy pasivního přijímání k vlastní aktivitě. 

Pane faráři děkuji za velmi milé a příjemné povídání a přeji vám klidné dny.

Článek byl se souhlasem vydavatele převzat z Letovického zpravodaje. Článek byl redakcí zkrácen. Titulek je redakční.