V prostorách synagogy se prolínají fragmenty básní i prozaických textů izraelských a palestinských autorek a autorů s živou hudbou a scénickými obrazy. Vše dohromady, inspirováno knihou Yossi Klein Haleviho, tvoří skromný příspěvek k dialogu a naději.
Východiskem je realita letitého a bolestivého konfliktu na Blízkém východě. Inscenace však vědomě upouští od konkrétností, čísel a dat. Naopak dává nahlédnout do nezměřitelné krajiny utrpení, křivdy, bolesti a strachu, jež se propisuje do každého z nás. I mezi vyprahlou rozpukanou půdou a zlámanými větvemi olivovníků však lze nalézt porozumění.
Možná je válka jen jazykem, který jsme byli nuceni se naučit. A láska tím, na který zapomínáme.