ROZHOVOR: Hudba v sýpce oživí Boskovice. Festival propojí koncerty, divadlo i řemeslo

Foto: Simona Lukášová, Public relations manager.

V sobotu 9. května 2026 ožije historická sýpka v Boskovicích celodenním festivalem, který nabídne jedinečné spojení hudby, divadla a tradičních řemesel. Akce s názvem Hudba v sýpce – sýpka řemeslu připomene nejen bohatou historii tohoto místa, ale především jeho současnou roli jako živého kulturního centra.

Festival se koná u příležitosti 200 let sýpky a 90 let rodinné tradice spojené s knihařským řemeslem, které zdejší rodina Oujeských rozvíjí už od roku 1936. Právě jejich iniciativa a dlouhodobá péče o historický objekt stály za proměnou sýpky v prostor, kde se potkává kultura, řemeslo i komunita.

Program začne již dopoledne a potěší především rodiny s dětmi. Připraveny jsou dvě pohádky pražského Divadla Harmonika – v 9:30 hod. „Sněžibába a čert“ a ve 12:30 hod. „Pohádka o písničce“. Součástí programu bude také možnost nahlédnout do knihařské dílny a vyzkoušet si toto tradiční řemeslo na vlastní kůži.

Hudební nadšenci ocení kytarový workshop pod vedením Jana Žambocha a písničkáře Montyho. Celý dopolední program je přístupný zdarma.

Od 15 hod. se festival přesune do koncertní části, která nabídne sérii sedmi koncertů a propojí výrazné osobnosti české folkové a alternativní scény. Pozvání přijali lídři populárních folkových kapel – Vít Sázavský a Zdeněk Vřešťál (Nerez a Neřež), Víta Troníček (Marien), Jan Přeslička (Epydemye), Jan Žamboch (Žamboši).

Na pódiu se také objeví světově uznávaný multiinstrumentalista Radim Zenkl, zpěvačka a muzikantka Lucie Redlová, šansoniér Marek Vojtěch a písničkář Monty.

Atmosféru celého dne doplní občerstvení a prostor pro neformální setkávání.

Festival tak není jen kulturní událostí, ale i oslavou místa, které dokazuje, že i historické objekty mohou žít současností.

Samotná sýpka, postavená koncem 18. století, dnes nabízí koncertní sál v prvním patře a stylovou knihařskou dílnu v přízemí. Součástí areálu je také obchůdek s tradičními výrobky, které mohou posloužit jako originální dárky. Objekt je v rukou rodiny Oujeských s dlouholetou knihtiskařskou tradicí.

Akci sledujte také v regionálním kalendáři akcí.

Rozhovor se spolumajitely sýpky Markem a Ladislavem Oujeskými

Jak začal příběh vaší rodiny v knihařském řemesle?

Svou první dílnu si náš děda Bohumil Oujeský otevřel už v roce 1936. Během totality mu jeho stroje znárodnili komunisté. Mohl je sice dál používat, ale už patřily komunálnímu podniku. Od roku 1961 s ním v dílně začal pracovat i náš táta Ladislav a postupně knihařské řemeslo převzal. Po revoluci v roce 1989 si založil vlastní živnost a dílnu přestěhoval k nám domů.

Co pro vás znamená kontinuita tradice sahající až do roku 1936?

My jsme se zpočátku řemeslu spíše vyhýbali. Až později jsme si uvědomili, že tu existuje rodinná tradice, kterou stojí za to zachovat. Bylo nám jasné, že knihařské řemeslo v tradiční podobě nemá velkou budoucnost. Začali jsme proto vyrábět malé dárkové knížečky a postupně i další originální výrobky, které jsme prodávali na jarmarcích, hradech, městských slavnostech i adventních trzích. Je to pro nás důležité a zároveň cítíme odpovědnost i hrdost, že můžeme na rodinnou tradici navazovat.

Jak se proměňovala role sýpky v průběhu času?

Už od konce 18. století, kdy se sýpky stavěly po celém Rakousku-Uhersku, sloužily k uchovávání obilí pro případ nedostatku nebo válečného stavu. Tehdy měli sedláci povinnost odvádět část úrody, aby bylo obilí na osev v dalších letech. Tato povinnost na konci 19. století zanikla, ale sýpky k uchovávání obilí sloužily dál. Po roce 1948, kdy došlo k jejich znárodnění, je využívaly místní zemědělské podniky a mnoho z nich, stejně jako ta naše boskovická, značně zchátralo. Po restituci v devadesátých letech ji původní majitelé (rodina stavitele Františka Slámy) prodali Tadeuszi Wilkovi, který ji zachránil a provozoval v ní bazar.

Jak náročná byla přeměna historické sýpky na kulturní prostor?

Náročná byla především proto, že rekonstrukce probíhala během covidu a bylo složité sehnat některé vybavení, materiály nebo řemeslníky. Většinu věcí jsme dělali svépomocí za přispění široké rodiny a kamarádů.

Co bylo při rekonstrukci největší výzvou?

Největší výzvou bylo asi vytápění, protože v sýpce se nikdy předtím netopilo. Tehdy jsme se rozhodli pro vytápění plynem a vše pro něj připravili. Teprve loni na podzim se nám podařilo vybudovat plynovou přípojku, ale vzhledem k cenám energií je vytápění tak staré budovy náročné, a tak s tím bojujeme dodnes.

Jak jste hledali rovnováhu mezi zachováním historie a moderním využitím?

Když jsme sýpku v roce 2020 koupili, měla opravenou střechu i částečně fasádu, ale uvnitř zůstalo několik pozůstatků z 80. a 90. let, kdy sloužila školnímu statku. Bourali jsme různé příčky, nechali jsme zrestaurovat původní 200 let staré dveře, vyměnili jsme dlažbu u vstupu i většinu oken. Zavedli jsme elektřinu a rozvody topení, očistili staré trámy a v patře položili novou podlahu. Vybudovali jsme nové sociální zařízení, vyrobili nábytek na míru ze starého dřeva a nakoupili osvětlení, dobové vypínače i zásuvky. Dílnu jsme vybavili starými stroji. To vše s velkou touhou, aby každý, kdo do sýpky vstoupí, měl pocit, že se zde zastavil čas a že takto vypadala odjakživa.

Jak vznikla myšlenka uspořádat festival Hudba v sýpce?

Letos slavíme dvě výročí – 90 let od chvíle, kdy náš děda otevřel svou první knihařskou dílnu, a zároveň 200 let od postavení naší sýpky. Když jsme přemýšleli, jak tato výročí oslavit, ozval se pan Jiří Motyčák, zvaný Monty, s prosbou o uspořádání koncertu písničkářů a zároveň skvělých kytaristů, kteří učí na jeho kytarových workshopech. To nás nadchlo, a během několika schůzek tak vznikl malý festival, kterým zároveň odstartujeme naši kampaň na Doniu, jež nám má pomoci posunout věci na sýpce zase o kousek dál.

V čem je podle vás atmosféra koncertů v sýpce jedinečná?

Možná by na to lépe odpověděli návštěvníci našich koncertů. My se snažíme podpořit atmosféru historické budovy tím, že vybíráme interprety, kteří jsou nám svou hudbou blízcí, a chceme, aby se i oni u nás cítili příjemně. Všem nabízíme náš čas, domácí občerstvení a rodinné zázemí.

Proč je pro vás důležité zachovávat a představovat knihařské řemeslo veřejnosti?

Historická budova nás k tomu přímo vybízí a není to jen nostalgie. Přijde nám důležité ukazovat, jak vzniká kniha tradičním způsobem. Děti, ale i dospělí, mnohdy nemají představu, kolik práce za tím stojí. Názorně jim ukazujeme, jaké nástroje knihař už po staletí potřebuje, jaké stroje používá, a mohou si část práce i sami vyzkoušet. V dnešním digitálním světě to může být návrat k něčemu, co fungovalo a může pokračovat dál.

Jaký je zájem lidí o workshopy a tradiční výrobu?

Zaměřujeme se především na školy a školky. Máme vypsané termíny, z nichž si mohou vybrat ten, který jim vyhovuje. Byly u nás děti z okolí, ale také z Brna, Znojma nebo Opavy.

Během roku se snažíme nabízet několik termínů i pro veřejnost, například v rámci Dnů otevřených ateliérů nebo festivalu Boskovice. Program knihařských dílen připravujeme tak, aby se návštěvníci něco dozvěděli, objevili, vyzkoušeli si a odcházeli spokojeni. Máme od dětí i řadu hezkých písemných a výtvarných ohlasů.

Vnímáte sýpku spíš jako kulturní prostor, nebo komunitní centrum?

Od chvíle, kdy jsme do sýpky poprvé vstoupili, jsme věděli, že ji nechceme jen pro sebe, ale že naší snahou bude otevřít ji široké veřejnosti. Snažíme se, aby se stala místem setkávání, a máme radost, když se k nám lidé vracejí, protože jim u nás bylo dobře.

Co pro vás osobně znamená práce v sýpce?

Za ty tisíce hodin strávených nejprve při rekonstrukci a poté při výrobě zboží si člověk k tomu místu vytvoří vztah. Musím říct, že se tam cítím jako doma a je mi tam dobře.

Vzpomenete si na nějaký moment, kdy jste si řekli, že to celé opravdu dává smysl?

Je to pokaždé, když po koncertu, besedě nebo knihařské dílně odcházejí lidé či děti spokojení a je cítit, že se rádi vrátí.

Jaké máte plány se sýpkou do budoucna?

Rádi bychom pokračovali ve všem, co dnes pořádáme, aby sýpka byla dál místem setkávání při různých příležitostech. Jsme na rozcestí a přemýšlíme, jak to uchopit. Provoz staré budovy je finančně náročný a příprava akcí nám zabírá spoustu času, který bychom potřebovali věnovat knihařské práci. Pokud se nám podaří překlenout nejtěžší období a naše kampaň na Doniu bude úspěšná, chtěli bychom například investovat do nutných oprav, rozšířit programy pro školy a vytvořit nový e-shop, čímž bychom mohli částečně pokrýt náklady na kulturní akce. V budoucnu bychom také rádi zateplili střechu a vybudovali na půdě další zajímavý prostor.

Proč by lidé neměli 9. května chybět právě u vás v sýpce?

Je to jedinečná příležitost nás navštívit třeba s celou rodinou. Dopoledne máme připravený program hlavně pro děti – dvě divadelní představení, malé knihařské dílny a kytarový workshop. Od 15 hodin až do večera budou koncerty známých písničkářů z různých folkových kapel. Poprvé bude možnost projít se kolem celé sýpky a návštěvníkům nabídneme domácí občerstvení venku i v našem SÝPKAfe.